Ferina Lišák z Kuliferdy a na Klukově čili Kratičká historie zlopověstných kousků starého Reineke

Kniha byla vydána roku 1845 v Lipsku. Autorem je František Matouš Klácel, který se z politických důvodů ukryl za jméno svého přítele Dr. Jana Petra Jordana.

Jde o satirický veršovaný epos, v němž Klácel místy až naturalisticky podává obraz tehdejší společnosti včetně poměrů v církvi. Příběh lstivého a krutého lišáka Feriny, který převyšuje svou prohnaností a záludností nejen ostatní zvířata v království, ale i samotného krále, je obohacen výstižnými moralizujícími vsuvkami, které jsou svým významem stále aktuální.

Téma příběhu o lstivém a prolhaném lišákovi není nové, objevuje se již ve středověké literatuře, např. v Románu o lišákovi, což je soubor sedmadvaceti volně spojených básní, psaných starou francouzštinou v 12. – 13. století. Autoři, často neznámí, čerpali inspiraci z Ezopových bajek. Hlavní postavou je opět lstivý lišák, zde pojmenovaný Renart. Bezprostředním východiskem se však Klácelovi stala báseň Johanna Wolfganga Goetha s názvem Reineke Fuchs z roku 1793.

Celý příběh začíná tím, že si zvířata stěžují u krále Pazoura na Ferinu Lišáka. Je mezi nimi vlk Zubík, pes Ošmrdek a dokonce celý rod kohouta Kokeše. Přítomen je i Jezevec, který Ferinu brání. Král vysílá pro lišáka své posly – nejprve medvěda, poté kocoura. Oba se ale vrací s nepořízenou a zmrzačeni. Ferinu ke králi nakonec přivede až jezevec, jeho příbuzný. Lišák u královského soudu neobstojí a má skončit na šibenici. Aby se zachránil, svaluje vinu na druhé a vypráví králi o pokladu. V touze po zbohatnutí král lišákovi uvěří a osvobodí ho. Ten slibuje, že bude putovat do Říma pro odpustky. K tomu ale nedojde, a Ferina i nadále intrikuje a neváhá ani zabíjet. Nedodrží mír, který král vyhlásí v celé zemi, a tak ke královskému dvoru opět přicházejí ostatní zvířata se stížnostmi na lišáka. Jezevec tedy Ferinu znovu přivede a ten se zpovídá: výmluvně připomíná králi mnoho příhod, kdy mu dobře poradil. Vlk nakonec Ferinu vyzve na souboj. Král je tomuto řešení nakloněn a přijímá jej. Ze souboje vychází vítězně Ferina a je mu udělena královská milost. Stává se vladařovým tajemníkem a s celou rodinou se stěhuje ke dvoru.

„Rozvážíme-li pak politiku:
mravnost nám má být lhostejná,
ano, ten je právě nebezpečný,
kdo chce cností být výtečný.
Není poslouženo dvoru,
když jsou páni tam v rozporu…“

„Nemá ženská svoji vládu,
přivede ji mužský vždy ku pádu. –“

„Ač jest mnohý malý od postavy,
mocný může býti podle hlavy…“

„Chuť mlsného k bídě vodí,
bída samovraždu plodí…“

„Ve dne oulisně se třeba vrtí,
kdo nás bezmilostně v noci škrtí. –“

„Člověk potud jen se něčím blaží,
pokud po tom samovolně baží.“