Skalní skulptury Blaník a Klácelka
Kulturní památka rejst. č. ÚSKP 18547/2-1346 – soubor sochařských děl tesaných do skály. Památkově chráněno od 3. 5. 1958.
Soubor skalních skulptur zahrnující tzv. Blaník a uměle vyhloubenou jeskyni Klácelku je dílem českého sochaře Václava Levého. Vznikal postupně mezi lety 1845 a 1850.
Duchovním otcem díla se stal P. František Matouš Klácel. V polovině čtyřicátých let 19. století, krátce poté, co byl pro své svobodomyslné názory zbaven pedagogického místa na brněnském filozofickém ústavu, nalezl útočiště na liběchovském zámku, venkovském sídle vzdělaného a pokrokově smýšlejícího Antonína Veitha. Václavu Levému, který zde tou dobou rovněž pobýval, se Klácel stal přítelem i učitelem. Jeho rozpravy o historii, umění a vlastenectví ovlivnily mladého sochaře a inspirovaly jej při tvorbě Blaníku a Klácelky. Ačkoli se obě díla nacházejí na témže místě, jedná se o dva významově odlišné celky.
Blaník prostřednictvím husitské symboliky odkazuje k slavné historii národa. Současně oživuje pověst o spících blanických rytířích, kteří se probudí a vyjedou své zemi na pomoc, až jí bude nejhůř. Soubor tvoří celkem tři sochy. Dvě z nich představují mužské postavy v nadživotní velikosti, oblečené v rytířské zbroji. Nacházejí se vlevo od vstupu, chráněného ozdobnou mříží. První z nich znázorňuje Jana Žižku z Trocnova, druhá Prokopa Holého. Předobrazem husitských bojovníků tu mohly být sochy historických osobností pro Veithův Slavín, na nichž Levý spolupracoval v mnichovské dílně sochaře Ludwiga Schwanthalera. Třetí figurou Blaníku je na trůně sedící Zdeněk Zásmucký, mytický vůdce blanických vojsk, jehož socha je umístěna vpravo od vstupu. V protější části pískovcového masivu jsou vytesány tři postavy trpaslíků u kovadliny, kující zbraně pro husitské bojovníky. Další reliéfy na skalních stěnách, zobrazující bojovníky nebo jezdce na koni, zůstaly nedokončeny. Za předčasným ukončením prací stál pravděpodobně Klácelův nucený odchod z Liběchova, ale také horšící se finanční situace Antonína Veitha, mecenáše Václava Levého.
Uměle vytvořená jeskyňka, která je samostatnou částí celého skalního komplexu, nese jméno Klácelka. Vchod do jeskyně je ozdoben ornamentem ve španělsko-maurském stylu a nad ním jsou dodnes rozeznatelné reliéfy tří polidštěných zvířat: vlevo pták se smeknutým cylindrem vzhlížející vzhůru, vpravo čelem k němu žába, oblečená v krátkém kabátku a svírající v předních končetinách hůlku a cylindr. Nad hlavami se jim vznáší moucha s roztaženými křídly. Vnitřní prostor jeskyně je osvětlen dvěma malými okénky a již desítky let zůstává prázdný. Zdobí jej však souvislý pás nízkých reliéfů, které pokrývají všechny čtyři stěny jeskyně a zpodobňují patnáct různých zvířat v lidských oděvech a výmluvných pózách. Reliéfy byly zamýšleny jako obrazový doprovod Klácelova slavného satirického veršovaného eposu s názvem Ferina Lišák z Kuliferdy a na Klukově čili Kratičká historie zlopověstných kousků starého Reineke. Levý při tvorbě reliéfů postupoval podle předlohy, kterou našel v kresbách francouzského karikaturisty J. J. Grandvilla. Kdyby reliéfy nebyly poničené rukama vandalů, mohli bychom patrně dodnes obdivovat, jak mistrně Levý pod Klácelovým vedením ironizoval tehdejší společnost: Osel s tlustými svazky knih v podpaží symbolizuje zkostnatělou učenost, krocan v pyšném postoji, s pytlem peněz u nohou je karikaturou nadutého bankéře, zajíc přikrčený u stolu naznačuje podřízenost služebníka a lišák zahalený v plášti, který v přikrčené poloze mlsně pozoruje slepici, zase připomíná lidskou prohnanost a záludnost.
Již v roce 1893 byla Klácelka včetně přilehlého prostranství se svolením majitele panství uzavřena mříží a uzamčena. Ve snaze chránit tuto unikátní památku pořídil mříž na své náklady Klub českých turistů v Praze. Rok poté však byla poničena vandaly a nezbývalo než ji obnovit. Přesto se do budoucna proměnila ve snadno překonatelnou překážku, která bohužel nikdy nadlouho nezabránila svévolnému vstupu návštěvníků do skalního prostranství ani pokračující devastaci sochařského díla.
V září 2020 se majitel pozemků, na nichž se Klácelka nachází, rozhodl tuto kulturní památku chránit, a proto nechal opravit mříž a komplex Blaníku i Klácelky opět uzavřít. Spolek Liběchov sobě – spolek pro záchranu kostelíčka poté do prostoru za mříží instaloval informační tabuli a současně zřídil tyto internetové stránky, aby veřejnost seznámil s historií výjimečného sochařského díla, které rozhodně stojí za to zachovat pro budoucí generace.