14. 9. 1820 – 30. 4. 1870
Český sochař, učitel Josefa Václava Myslbeka
Autor nejrozměrnějších sochařských děl v české krajině
Narodil se v obci Nebřeziny, která je dnes součástí města Plasy. Pocházel ze skromných poměrů, z prostředí prodchnutého vírou. Jeho rodiče – otec byl ševcem, matka dcerou koláře – měli v Nebřezinech skromné živobytí. Když byly chlapci dva roky, rodina se přestěhovala do Kožlan, kde Levý prožil své dětství. Poté, co ukončil školní docházku, následovalo zhruba tříleté období, kdy o jeho životě nemáme žádné spolehlivé zprávy. Některé zdroje uvádějí, že putoval po kraji s potulným harfeníkem. V patnácti letech ho rodiče dali do učení, aby se stal truhlářem. Nedoučil se. Již dříve však našel zalíbení v řezbářství, vyřezával figury ze dřeva, kůry i jiných materiálů. V šestnácti letech vytvořil sošky Madony na půlměsíci a Krista na kříži, jejichž provedení se nejvíce blížilo lidovému řezbářství. Později z lipového dřeva vyřezal další díla: Madonu s Ježíškem, Sv. Mikuláše, Církevního otce a Krucifix.
Ve čtyřicátých letech 19. století působil Václav Levý jako kuchtík na liběchovském zámku u váženého majitele panství Antonína Veitha, který se stal jeho mecenášem. Na Liběchovsku vytesal do skal svá nezapomenutelná díla: monumentální Čertovy hlavy a vlastenecky motivovaný Blaník a Klácelku. Sporný je jeho podíl na dalších skalních skulpturách: Harfenici, Kapli sv. Máří Magdaleny a Hadu. Podílel se také na úpravě interiérů liběchovského zámku a sochařské výzdobě přilehlé zahrady. Antonín Veith stejně jako jeho hosté malíř Josef Navrátil a spisovatel a filozof P. František Matouš Klácel brzy poznali Levého výjimečné nadání a rozhodli se jej dále rozvíjet. F. M. Klácel inspiroval mladého umělce k vytvoření jeskyně Klácelky, vyzdobené reliéfy ze zvířecího eposu Ferina Lišák.
Podpořen Antonínem Veithem odjíždí Levý nejprve na školení k sochaři Linnovi do Prahy a brzy nato přichází do ateliéru významného sochaře Ludwiga Schwanthalera v Mnichově, kde stráví pět let. Z tohoto období pochází sochy řeckých hrdinů Meleagra a Atalanty, socha bájného slovanského pěvce Lumíra a především sousoší s biblickým námětem Adam a Eva.
V červenci 1850 se Levý vrátil zpět do Čech. V Liběchově dokončil Blaník čili soubor soch v pískovcových skalách tvořený Janem Žižkou, Prokopem Holým a bájným vůdcem blanických vojsk Zdeňkem Zásmuckým. V letech 1851–1852 na doporučení malíře Josefa Navrátila Levý přijal sochařské práce na zámcích v Ploskovicích a Zákupech, tehdejších letních sídlech rakouského císaře Františka I. Habsburského, který se zde po abdikaci v roce 1848 usídlil. Z padesátých let dále pocházejí čtyři sádrové sochy pro malostranský kostel sv. Karla Boromejského: sv. Máří Magdalena a sv. Jan Evangelista pro hlavní oltář a sv. Ferdinand Kastilský a sv. Anna s Marií pro boční stěny kostela. V roce 1855, tedy v době, kdy již působil v Římě, dokončil Levý za zesnulého sochaře Julia Melzera sousoší Kristus na kříži s dvěma klečícími anděly, známé také pod názvem Dokonáno jest! Dílo z kararského mramoru bylo určeno pro kapli Vojenského lázeňského ústavu v Karlových Varech. Na konci padesátých let vznikla i socha Neposkvrněného početí Panny Marie (Madona Immaculata), zhotovená rovněž z kararského mramoru pro kapli Korunování Panny Marie při zámku v Niměřicích. Definitivu jedné ze svých nejznámějších soch, Madony na trůnu (Madona in Trono), vytvořil Levý z kararského mramoru s mozaikovou aplikací v roce 1862. O dva roky později zvolil stejný materiál pro sochu sv. Jakuba, určenou na hlavní oltář kostela sv. Jakuba Většího v Poličce.
Po návratu z Říma, kde strávil dvanáct let naplněného tvůrčího života, přijal Václav Levý zakázku na sochu Anděla pro náhrobek rodiny Feyereiselovy na hřbitově v Žebráku. Tato mramorová figura byla jeho poslední prací. Po smrti svého přítele malíře Karla Purkyně v dubnu 1868 propadl Levý melancholii a zároveň se začal zhoršovat jeho zdravotní stav, poznamenaný dlouhodobým strádáním. Zemřel o dva roky později a byl pochován vedle K. Purkyně na pražském Vyšehradském hřbitově.
(Inspirováno mj. knihou Václav Levý. Legenda o nadaném kuchtíkovi autorky Andrey Vítové.)