„Osmělme se zmoudřeti!“

Narozen 7. 4. 1808 v České Třebové – zemřel 17. 3. 1882 v Belle Plaine (stát Iowa, USA)

Kněz a filozof, činný jako spisovatel, básník, novinář a pedagog, jenž patřil k předním obrozencům na Moravě a k aktivním účastníkům politického života v revolučních letech 1848–1849. Jako první u nás seznámil širší českou veřejnost s myšlenkami socialismu a komunismu. Byl přítelem Boženy Němcové. V polovině čtyřicátých let 19. století, kdy působil v Liběchově, inspiroval sochaře Václava Levého k vytvoření souboru skalních skulptur pod názvem Blaník a k reliéfům na stěnách umělé jeskyně Klácelky. Posledních třináct let svého života žil v USA, kde se pokusil realizovat své utopistické ideje.

Byl nejmladším ze šesti dětí českotřebovského ševce Antonína Klatzla. Přestože rodina byla chudá, bylo mu umožněno absolvovat v Litomyšli piaristické gymnázium a tamtéž i filozofický ústav. V roce 1827 z existenčních důvodů vstoupil do starobrněnského augustiniánského kláštera, kde přijal jméno Matouš (řeholní slib složil roku 1830, na kněze byl vysvěcen v roce 1833). V letech 1829–1833 vystudoval brněnský teologický ústav a roku 1834 složil s výborným prospěchem rigorózní zkoušky z bohosloví na univerzitě v Olomouci. Poté se stal profesorem filozofie na biskupském filozofickém ústavu v Brně. Po devíti letech, v roce 1844, byl však z profesorského místa pro své svobodomyslné názory na nátlak brněnského biskupa odvolán (byl obviňován z hegeliánství a panteismu). Útočiště našel v Liběchově, na panství Antonína Veitha, kde se osobně setkal s filozofem Bernardem Bolzanem a řadou českých intelektuálů a umělců. Právě zde napsal Dobrovědu a svým veršovaným eposem Ferina Lišák inspiroval sochaře Václava Levého k výzdobě jeskyně Klácelky, která se měla stát Klácelovou pracovnou, ukrytou v divoké přírodě nedaleko liběchovského zámku.

V revolučním roce 1848 se horlivě účastnil politického dění jako člen Národního výboru a organizátor Slovanského sjezdu. V té době byl i redaktorem Týdeníku a Moravských novin. Založil Českomoravské bratrstvo (1850–1851), prodchnuté myšlenkou celosvětového sbratření, do kterého patřili mimo jiné Božena Němcová s manželem, I. J. Hanuš, J. Helcelet, V. Vrbíková a další. Po porážce pražského povstání se krátce skrýval v České Třebové a pak se vrátil do Brna. S Němcovou si dopisoval už od roku 1848 a pro ni také do Moravských novin psal své Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Klácel byl s největší pravděpodobností také autorem epitafu Boženy Němcové, který vyšel s nekrologem při úmrtí spisovatelky v Moravských novinách 28. ledna 1862.

V roce 1869 odjel do Ameriky, aby se tu pokusil uskutečnit něco ze svých idejí. Věnoval se organizaci s názvem Jednota svobodomyslných a vydával časopisy Hlas Jednoty svobodomyslných, Svojan nebo Hospodář. S krajany se pokoušel založit nekonformní náboženskou společnost založenou na lásce lidí a jejich dobročinnosti. Štěstí, které očekával, ale nenalezl. Žil v bídě, odkázán na pohostinství milosrdných krajanů. V roce 1884, dva roky po Klácelově smrti, mu přátelé nad hrobem postavili velkolepý pomník, na němž stálo heslo F. M. Klácela: „Osmělme se zmoudřeti!“

DÍLO

Beletrie:

Lyrické básně (1836)

Básně (1837)

Ferina Lišák z Kuliferdy a na Klukově (Lipsko 1845) – veršovaný epos; na jeho motivy vytvořil Václav Levý reliéfy v jeskyni Klácelka; vydáno pod jménem J. P. Jordan

Jahůdky ze slovanských lesů (Lipsko 1845) – básnická sbírka vydaná pod jménem J. P. Jordan

Bájky Bidpajovy 1, 2 (1846, 1850) – 1. díl vydán pod pseudonymem František Třebovský

Výběr z dalších prací:

Erklärungen der wichtigeren philosophischen Ausdrücke (1836) – výklad nejdůležitějších filozofických výrazů

Mostek aneb Sestavení skromných myšlének o tom, na čem každému záležeti má (1842)

Počátky vědecké mluvnictví českého (1843)

Dobrověda (1847) – první novodobý český pokus o soustavný výklad etické látky. Dobrovědu, tj. etiku, dělil Klácel na vědu o dobru prostém (zákonu světa), dobru z osobní stránky a dobru vtěleném v lidstvo.

Slovník pro čtenáře novin, v němž se vysvětlují slova cizího původu (1849)

Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu (1849) – dopisy adresované Boženě Němcové, anonymně

Byl rovněž autorem řady překladů a příležitostných básní.