V knize Andrey Vítové Václav Levý. Legenda o nadaném kuchtíkovi, vydané městem Liběchov v rámci projektu 2020 – rok Václava Levého, je Blaníku a Klácelce věnována pozornost, jakou si tato unikátní sochařská díla pro svůj umělecký, ale i společensko-historický význam zaslouží.

Citujme pasáž z uvedené knihy, otištěnou na straně : „Blaník s postavami husitských vojevůdců, kteří jsou zachyceni v nehybných majestátních pózách, se obrací k slavné historii národa a představuje tak vážnou a důstojnou tvář celého skalního komplexu. Jeho dokonalým protikladem je uměle vyhloubená jeskyně Klácelka, která měla Františku Matouši Klácelovi sloužit jako lesní pracovna. Reliéfy na jejích stěnách promlouvají o současnosti svých tvůrců, ba co víc – činí tak s humornou nadsázkou a dobírají si přitom lidské nepravosti a společenské nešvary, které ovšem nejsou pouze znakem oné doby, přestože ji výstižně charakterizují.

 Jeskynní pracovna na Klácelce byla zamýšlena jako místo ukryté uprostřed divoké přírody, kde by kněz, filozof a učitelského místa zbavený pedagog Klácel mohl zapomenout na všechny strasti, které jej provázely, a izolovaný od světa by se tu mohl soustředěně věnovat literární práci nebo úvahám o filozofii a estetice. Prostor uvnitř skály, vybavený kamenným stolem a lavicí podél tří stěn a v čelní stěně osvětlený sedmilaločným okénkem, mu k tomu měl poskytnout potřebné soukromí.“